Čtyřlístek 1

26. listopadu 2009 v 20:37 | T. |  Čtyřlístek
Jenom chci upozornit, že první dvě kapitoly jsou troch nudnější a vzbuzují pocit klišé. Takže se nelekněte a čtete dál. :))

"Kde zase je?!" Zaklel Damián otráveně, a už po šesté za posledních patnáct minut se podíval na hodiny.
"Jako bys ho neznal, myslím, že se ještě nestalo, aby Eliáš někam přišel včas." Nicolas se lehce zasmál a dloubl blonďatého chlapce do žeber. Damián, ač nerad, musel uznat, že to byla pravda, a on to moc dobře věděl. Unaveně si opřel hlavu o modrý polštářek.
Ozval se pronikavý zvuk zvonku.
" Vida, My o vlku, a vlk za dveřmi. Půjdu otevřít." Ozval se dosud nepovšimnutý modrooký chlapec, který seskočil z dřevěné kuchyňské linky a běžel ke dveřím.

"Kluci, omlouvám se. Venku hrozně sněžilo, musel jsem počkat, až to trochu přestane." Na kost promočený chlapec si sundal černou bundu a odložil jí na topení, z kterého příjemně sálalo teplo.
"My tě naprosto chápeme, půjčím ti něco suchého na sebe, aby sis tady neudělal potopu." Reagoval Patrik a hadrem naštvaně vytíral mokré stopy od sněhu.
"Děkuju, ale ještě s tím počkej. Chtěl bych vám někoho představit, seznámil jsem se s ním v té nové kavárně na rohu." Nervózně se zasmál a rozhlédl se po pokoji, jeden chlapec chyběl a to ten nejdůležitější.
" S ním? V kavárně? Tak ty si s někým sedíš v kavárně a my tady na tebe čekáme. Skvělé." Z kuchyně vyšel Damián s malinovým čajem pro Eliáše v ruce a nedůvěřivě si ho prohlédl. "Taky Tě rád vidím, Dami. Říkal jsem vám přeci, že jsem někde musel počkat, než se ta vánice trochu zmírní. Čeká dole v chodbě." Šedooký chlapec si převzal červený hrníček a opatrně se napil.
"Úžasné, takže ty si tady piješ klidně čaj a jeho necháš čekat dole? Jdu pro něj."Pronesl Patrik a podíval se na podlahu, která díky jeho zásluze zase byla čistá a suchá. Ještě stále promoklý chlapec, zastavil Nicolase jednou rukou, zakroutil nesouhlasně hlavou a narychlo dopil čaj.
"Ty nikam nepůjdeš, já to zvládnu, mezitím mi skoč pro to oblečení" Vtiskl mu do dlaně prázdný hrneček a opět zmizel ve dveřích.

"Tohle je Adam." Eliáš kývnul hlavou k sotva sedmnáctiletému chlapci, v otrhaných kalhotách a červené mikině, jenž působil poněkud extravagantně.
"Ehm..Ahoj?!" Ozval se nově příchozí, a naučeným gestem si posunul moderní hranaté brýle po nose.
"Čau." Patrik s Nicolasem do sebe navzájem drcli a zasmáli se Adamově nervozitě, připomnělo jim to, když Eliáš před dvěma roky přivedl Damiána. Ten teď stál opřený zády na zeď a propaloval hnědovlasého chlapce pohledem, aby dal jasně najevo, že tam není vítaný. Neměl rád neznámé lidi, a kord ty, které přivedl Eliáš, nikdy to nevěštilo nic dobrého.
"Tohle jsou Patrick, Nicolas a Damián." Adam chápavě kývnul hlavou a požádal Eliáše o osušku, přece jenom z obou ještě stále kapala voda a on by si nerad udělal ostudu tím, že by něco zamokřil.
"Nicku můžeš nám prosím dojít pro něco suchého na sebe?" Pronesl Eliáš mezitím, co si pročítal příchozí poštu.
Většinou se všichni scházeli u Eliáše doma, byl nejstarší a jako jediný bydlel sám. Rodiče ostatních jej dobře znali a brali ho jako rozumného, dospělého člověka proto nebyl problém, když už něj chlapci chtěli přespat.

Nicolas se po chvilce vrátil se dvěma ručníky a párem triček.
"Eliáši.. Já.." Adam nenápadně zatahal tmavovlasého chlapce za rukáv. "Ou.. Jo jasně, promiň. Můžeš se převléct v koupelně, nebo v ložnici. Ložnice je naproti kuchyni a támhle je koupelna." Ukázal na červené dveře, které dokonale kontrastovaly s černou stěnou obývacího pokoje. Potom co Adam zmizel za červenými dveřmi, se místností rozlehla divoká debata.
"Bože můj, co to je? Doufám, že tady nebude moc dlouho, myslel jsem, že bychom dneska mohli někam zajít." Navrhl Damián poměrně hlasitě a podepřel si rukou hlavu o stůl.
"Damiáne! Víc nahlas by to nešlo viď? A ne, nikam nepůjdeme, slíbil jsem mu, že tady může do zítřka přespat, není z města a teď v noci už stejně nic nejezdí." Sykl Eliáš podrážděně, mezitím co si ručníkem sušil vlasy od dešťové vody.
"Prosím? Doufám, že tohle nemyslíš vážně. Zkazil mi moje plány!" Naštvaně bouchl pěstí do stolu.
"Kluci, uklidněte se, můžeme klidně někam zajít i s Adamem." Damián probodl Nicolase pohledem. Dveře koupelny se otevřeli a v nich stál, už převlečený Adam.
"Rád bych někam zašel, a poznal nová místa, přece jenom to tu ještě pořádně neznám." Poškrábal se na týle. "Tak fajn, myslím že někam bychom tě mohli vzít." Eliáš ho vzal kolem ramen a slabě se usmál. Damián protočil oči. "Počkám na vás venku." Procedil skrz zuby, vstal od stolu a položil svůj hrníček do dřezu.
"Udělal jsem něco špatně?" Optal se Adam a v jeho hlase byla slyšet nejistota.
"Ne to nic… Jen bude potřeba trocha času, než si na tebe zvykne." Taktně poznamenal Eliáš a přešel k oknu, aby zkontroloval, co Damián vyvádí. Blonďatý chlapec seděl na dřevěné lavičce a kouřil. Eliáš zakroutil hlavou a sám pro sebe se usmál. "Kouří, že jo?" Nicolas se nahnul k oknu, aby si ověřil svoje tušení. "To se dalo čekat, dělá to vždycky, když je naštvaný a myslí si, že ho přitom nikdo nevidí." Prohlásil vítězoslavně a sebral rozinku, která mu spadla pod stůl. Eliáš pozvedl pravé obočí. "Myslím, že ho až moc pozoruješ, má právo dělat si co chce." Uznale pokýval hlavou a zatáhl modrý závěs s vyšívanými ornamenty.
" Teda Nicku, ty se nezdáš." Zažertoval Patrik a laškovně zamrkal. "Ale jdi někam." Zamračil se a hodil po žertujícím chlapci polštář. "No tak mládeži uklidněte se, musíme jít." Poznamenal naoko naštvaně Eliáš, oblékl si svojí, už suchou bundu a společně s Adamem, který byl ze všeho vyplašený, vyšli ke dveřím.

Cesta nebyla dlouhá, ale i za tu chvilku stačili pořádně, promrznout proto byli rádi, když je v klubu přivítalo příjemné teplo. Usadili se u stolu v patře, ze kterého bylo vidět na parket, kde tancovali převážně mladí lidé.
"Dojdu pro něco k pití, předpokládám že si dáte to samé jako vždycky." Řekl automaticky Damián aniž by se zeptal nového člena co si přeje on. Eliáš ho zpražil pohledem. "Omlouvám se, Adame?" S přehnanou milostí v hlase se optal Damián zapomenutého. "Pomerančový džus bude stačit, díky." Usmál se a rozepnul si mikinu, pod kterou měl fialové tričko. "Džus?" Optal se s určitým překvapením.
"Já nepiju." Odvětil krátce. Ozvalo se tiché hvízdnutí. "No jak myslíš." Damián pokrčil rameny a vydal se k baru.
"Nemá mě rád." Zašeptal Adam s prázdným pohledem na parket plný bavících se lidí. "On tě hlavně nezná, přeci jsem ti říkal že si na tebe bude muset zvyknout, působíš trošku výstředně." Odpověděl Eliáš zkoumající chlapcovi barevné náramky na pravé ruce, které ladily s jeho pečlivě nalakovanými nehty. Když si Adam jeho pohledu všimnul, schoval ruku pod stůl a lehce zčervenal.
Damián prudce položil na stůl tác se čtyřmi Whiskey a jednou sklenicí pomerančového džusu.
"Takže Adame, co tady hodláš dělat?" Zeptal se Damián podezíravým tónem, když se posadil. Eliáš věděl že takhle rozhodně
přátelská konverzace nezačíná. Adam viditelně znervózněl. "No myslel jsem že by mi Eliáš zítra mohl ukázat město." Párkrát vyplašeně zamrkal a položil si levou ruku na týl.
"Aha, takže ty si myslel." Neodpustil si Damián kousavou poznámku, při které pobaveně povytáhl obočí. Měl chuť Adama něčím vyprovokovat, k nějakému činu, k jakékoliv věci, kde by víc poznal co je zač, ale k jeho smůle Eliáš začínal tušit co zamýšlí. "Dami." Nenápadně sykl a vypil svůj alkoholický nápoj. Patrik s Nicolasem vycítili, že to nedopadne dobře, proto aniž by si toho někdo všimnul, se vzdálili k protějšímu stolu se čtyřmi, viditelně dobře bavící se dívkami.
Damián ignoroval Eliášovo varování v podobě dupnutí na nohu, a dál pokračoval ve svém výkladu.
"Na rovinu, dneska si tady dělej co chceš, klidně si přespi i u Eliáše ale já už tě
nechci vidět." Dokončil Damián a objednal si další drink u procházející číšnice.
"Damiáne!" Okřikl ho Eliáš tak nahlas, až se za nimi pár lidí sedících okolo otočilo, včetně Patrika s Nicolasem. Chtěl ještě něco poznamenat, ale Adam ho zastavil dřív než stačil říci první slovo.
"Eliáši počkej, já sám si myslím, že tady nemám co dělat, všechno se to tak rychle seběhlo. Nebyl dobrý nápad sem chodit, radši půjdu, stopnu si taxi. Ještě se ti ozvu." Zandal si pramínek vyžehlených vlasů za ucho a zapnul si svojí mikinu.
Dokázal jsi to, podařilo se ti ho dostat pryč. Damián si v duchu pogratuloval a souhlasně pokýval hlavou.
"Ty zůstaneš, půjde Damián." Řekl Eliáš směrem k chlapci s vítězoslavným úsměvem na tváři, který popíjel v pořadí už asi pátý nápoj, jenž mu pomalu stoupal do hlavy. Jak rychle se úsměv objevil, tak taky zmizel.

"Dáváš přednost jemu přede mnou? Dyť ho vůbec neznáš!" Damián nevěřil svým uším. Jeho nejlepší přítel ho právě poslal pryč.
"Odejdi." Zdůraznil Eliáš, aniž by se obtěžoval s odpovědí na chlapcovu otázku. "A kam mám podle tebe jít? Našim jsem řekl, že přespím u tebe!" Reagoval podrážděně vyhnaný. "Vezmi si taxi." Naučeným gestem si narovnal kapuci. "To mi neuděláš, nemůžeš mě jen tak poslat pryč." Damián rozčíleně otáčel svým prstýnkem z bílého zlata, který dostal od Eliáše k patnáctým narozeninám."Myslíš, že nemůžu? Vypadni!" Eliáš rozhodně neměl v plánu vyhodit ho takhle hrubě, možná za to mohl alkohol v krvi, nebo to čarovně barevné stvoření sedící vedle něj…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domin Domin | 28. prosince 2009 v 15:34 | Reagovat

Náhodou, je to povedený :) už ted nemám Damiána ráda.. :D

2 Haiky Haiky | 14. června 2010 v 19:59 | Reagovat

Začíná to zajímavě...jdu číst dál :)

3 Baruš :) Baruš :) | 3. srpna 2010 v 20:46 | Reagovat

mm, chválím fantazii .. :) vypadá to, na pěkný příběh. :) Trubko,nechápu,proč se za to stydíš! :P :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama