Duben 2010

Protože strach Tě donutí uvěřit..

28. dubna 2010 v 21:17 | T. |  Můj svět
Myslím že se z toho všeho zblázním.
Slyším snad i trávu růst, nebo vážně nevím… Navíc mám v hlavě strašných věcí, školu, hudbu, přátelé. Absolutně nestíhám. Nic. Tak hrozně moc věcí je, co musím udělat, ale tak strašně málo času mám.

Nesnáším svoje vlasy! Chtěla jsem dlouhý, rovný, černý vlasy, taky jsem chtěla být taková ta opálená, vysoká, prostě ideál ženské krásy. K mému štěstí jsem ale malá, blonďatá s vlasy který nemají pomalu žádný tvar. Navíc jsem tak křídově bílá, že působím opravdu mrtvolně :D ! Takže kdykoliv se stavím u nějakého lékaře (a že těch návštěv je hodně, moc ti za to děkuju mononukleózo :P)
slyším: "Slečno, vy jste nějaká bílá. Je Vám dobře? Radši vás ještě pošlu na další odběr krve."

Taky stále ještě toužím po zelených očích! Bohužel, mám naprosto debilní barvu očí, kterou nedokážu ani sama určit, ono je to těžké, když se vám přes noc stačí změnit.:D

Ach a ještě, můj hudební vkus. Opravdu nechápu kde jsem k němu přišla, ale moc štěstí mi taky nepřinesl. Ne. Ať si říkají co chtějí, miluju ho <3.

Neuvěřitelné. Pokaždé když něco napíšu, připadám si jak pod nějakou omamnou látkou. Vždycky mám úplně prázdnou hlavu…
Vážně myslím že sem nepatřím…

Čtyřlístek 3

24. dubna 2010 v 22:43 | T. |  Čtyřlístek
Ano, je tu dlaší díl, taky tomu nemůžu uvěřit ale je to tak :O :D Jináák.. Hele H. já tam ty vafle měla první, nemůžu za to že tě napadlo nacpat si je tam taky :D ! :D



Slečno? Mohla by jste si odsednout ?

7. dubna 2010 v 21:12 | T. |  Můj svět
Ahoj moje malé piškvorky :) přišla jsem si sem zase napsat pár slov.
Achjo, takže začnu. Budou to dva roky co jsem narazila uplnou náhodou na tu věc. Slash. Začínala jsem na one-shotech a postupně přecházela na vícedílné povídky. Pamatuju si jak jsem prvně četla tvrdší postelovou scénu, byl to po mě celkem šok (přiznejme si kdo ve dvanácti četl homosexuální příběhy :D). Jenže k mojí smůle se mi to až moc zalíbilo a já začala vyhledávat další a další slashe s erotickými scénami (Ano H. máš pravdu jsem opravdu zvrhlá :D) Za pár měsícu jsem věděla o gay sexu víc než si kdo dokáže představit. Postupem času mi ale docházelo že slashe nečtu kvůli sexu a že by mi vůbec nevadilo kdyby se v celé povídce neobjevil. Zajímala mě hlavně pointa příběhu. Ať už se hlavní hrdinové srazili náhodně na ulici, byli bratři, nebo to byl jen pohled na život dvou zamilovaných kluků vždycky to mělo nějaké své kouzlo. Jenže poslední době tohle kouzlo ztrácí svou kouzelnou moc a mě to strašně tíží. Ty povídky mi daly neuvěřitelně moc a dovedly mě  k perfektní hudbě. Nedovedu si představit že tohle jednou skončí. A i když to možná za pár let nebude takové, napořád mi to zůstane v paměti a já
vždycky budu mít pochopení pro tuhle menšinu. Protože oni jsou naprosto stejní jako my…

Tak a jsem zase o pár myšlenek chudší… :) 
Brzy se  ozvu *

"Vůbec nevím o čem to mluvíš." Zašeptal vyděšeně do tmy. Neznámýho políbil na čelo a lehce mu rozcuchal kaštanové vlasy. "Však uvidíš." Dodal ještě a zavázal mu hedvábný šátek přeš oči.