Čtyřlístek 4

6. května 2010 v 21:36 | T. |  Čtyřlístek
Já vím. JÁ VÍM !!! Je to tak neuvěřitelně sladké ! :D Ale oni přijdou časy, kdy budu na tohle s radostí vzpomínat... Tahle kapitola je nezajímavá. Snažím se psát o ničem. :D  Tak jo, už radši nebudu mluvit. :D  c.č. :) 



"Nicku, jestli mu něco Damián udělá!" Zahučel Eliáš podrážděně. Nepřítomně si namotával prst na drát od telefonu a očima roztěkaně bloudil po místnosti.
"Damián Adamovi? Už to vidím." Ozvalo se z druhé strany. "Stejně pořád nemůžu uvěřit tomu, že jste s Adamem spolu. Ale mně bylo divné, že se ho tak zastáváš." Řekl Nicolas nevěřícným hlasem, stále překvapený z tajemství, které se před pár minutami dozvěděl. Eliáš teď neměl náladu rozebírat tohle téma, řekl mu to v rychlosti, v rozhořčení.
"Slíbil, že se vrátí do hodiny. Celé dopoledne uplynulo a oni nikde!" Nechápavě zakroutil hlavou.
"Klid Eliáši. Oni se vrátí, není jim přece pět." Odpověděl Nick klidně. Vždycky bral věci s nadhledem, někdy až tak moc, že tím způsoboval nemalé problémy. Ne vždy to ale přišlo na škodu, člověka dokázal uklidnit jako nikdo jiný. Na svůj věk byl neuvěřitelně rozumný.
"Já ti nevím, Nicku. Bůh ví, kam šli. Co když mu o nás Adam řekl a Damián se vyděsil a něco mu udělal, nebo v horším případě sobě. Ty víš, že je toho schopný." Povzdechl si Eliáš. Posadil se do červeného křesla a rukou si pročesával vlasy. Vždycky na ně byl pyšný, přírodní černou barvu mu mohl závidět leckdo.
" Nebo si jen šli sednout na něco dobrého. Nech je žít, nebudeš je moc hlídat celý svůj život. Radši si lam hlavu nad tím, jak Damiánovi řekneš o vašem vztahu- …teda pokud už to Adam neudělal." Neodpustil si kousavý dodatek. "Nemyslím, že z toho bude mít radost." Připomněl mu tak Nicolas krutou realitu. Eliáš zamumlal něco o nespravedlnosti, nechápavosti a homosexualitě.
"Hele promiň, jestli tě ruším ve stěžování si, ale budu muset končit. Matka se rozhodla na poslední chvíli, že udělá koláč s malinami. Jenže nemáme maliny! A samozřejmě já, jakožto její momentální otrok, pro ně musím skočit."
Zakvílel Nick naoko zmučeně. "Pozdravuj kluky, pokusím se za vámi dostavit co nejdřív, pokud to tady přežiju. Ahoj." Dodal se smíchem v rychlosti a než mu Eliáš stačil odpovědět, ozývalo se ze sluchátka jen hrobové ticho. Ještě chvilku držel pevně sluchátko v ruce, než se ho rozhodl vrátit na svoje místo. Přerývavě přemýšlel, co by mohl udělat, aby se přivedl na jiné myšlenky. Rozhlédl se po bytě. Nádobí bylo umyté, prádlo vyprané a srovnané ve skříni do pečlivých komínků. Puntičkářsky přejel prstem po skleněné desce stolu. Ani jediná známka o přítomnosti prachu. To všechno bylo zásluhou Patrika. Dobrovolně uklízel vše, co mu přišlo pod ruku a Eliáš si s těžkým srdcem uvědomil, že kromě občasnému poděkovaní mu za to nic nedává. Musí to napravit. Přešel do kuchyně, z malé skříňky v rohu vytáhl plechovou krabičku plnou sušenek s kousky belgické čokolády. Věděl, že se Patrik může utlouct po čemkoliv sladkém. Sušenky společně s pytlíkem ovocných bonbonů se jevily jako nejlepší poděkovaní. Peníze by si od něj stejně nevzal, jenom s tímhle už ho bude přemlouvat. Bytem se rozlehl zvuk klíčů v zámku. Eliáš sebou překvapeně trhl a po zádech mu přejel mráz.
Do místnosti vkročili dva chlapci s úsměvem od ucha k uchu. Veselé jiskření v jejich očích napovídalo tomu, že jsou více než v dobré náladě, i přes to že byli zásluhou sněhu promrzlí až na kost. Tající sněhová nadílka z oblečení chlapců se pomalu měnila na mokrý flek uprostřed koberce. Eliáš je sjel zkoumavým pohledem. Po ranním incidentu očividně nebylo památky. Ze srdce mu spadl obrovský kámen za to, že jsou oba živí a zdraví. V zápětí jím ale projela vlna vzteku. Založil si ruce na prsou a s pozvednutým obočím, čekal na vysvětlení jejich nedochvilnosti. Chlapcům došlo, že tady není něco v pořádku a úsměv se jim pomalu vytratil z tváří. Jako první se vzpamatoval Damián. Zvídavě těkal pohledem z jednoho na druhého a napjatě očekával, co se bude dít.
"Jdi se převléct Dami."
Prolomil ticho Eliáš, chtěl si promluvit s Adamem. O samotě.
"Ale já ne-…"
"Jdi se převléct. Dělej." Zvýšil Eliáš hlas s důrazem na poslední slovo. Damián se s hlasitým prásknutím dveří na svůj protest, odebral do koupelny. V místnosti ztěžkl vzduch. Adam věděl, že teď bude zle. Následovala hádka.
"Řekls, že budeš do hodiny zpátky." Vyjel na něj Eliáš vůbec dřív, než se Adam stačil nadechnout.
"Promiň… Já… Já jsem zapomněl." Dostal ze sebe Adam. Jeho hlas zněl víc roztřeseně, než si přál. Bál se ho snad? Eliáš k němu přistoupil blíž. Pevně ho chytil za zápěstí.
"Víš jaký jsem měl kruci strach? Ty nevíš čeho všeho je Damián schopný!" Přesunul ruce ze zápěstí na jeho rameno a zatřásl s ním. Podíval se mu do očí, ve kterých jindy zamilovanost nahradila nejistota. Uvědomil si, že možná trochu přehání. Určitě přehání.
"Promiň." Zašeptal. Rychle spustil ruce z jeho ramen. Ustoupil o krok vzad a zavřel oči. "Omlouvám se. Měl jsem vážně strach." Rozpustile zachraňoval situaci. Vždycky byl názoru, že hádky nic nevyřeší.
Adam stál jako přibitý a pohledem hypnotizoval zem. "Myslel jsem, že mi věříš…" Tázavě se na Eliáše podíval.
"Věřil jsem ti, že se vrátíš do hodiny! A ty se flákáš kdo ví kde." Vykřikl na o obranu. Damián ani nemusel být přilepený uchem na dveře, aby všechno slyšel.
"No tak jsme se bavili, což s tebou mimochodem v poslední době nejde." Procedil skrz zuby. Mokré oblečení nepříjemně studilo. A jídlem by také nepohrdnul.
Eliáš bezradně rozhodil rukama. Bylo lepší uznat, že má Adam pravdu. Smířeně pokýval hlavou a odbočil od tématu.
"Půjdu udělat něco k jídlu. Myslím, že topinky jsou dobrý nápad. Půjči si ode mě něco suchého na sebe, nebo řekni Damiánovi." Řekl na půl úst a zmizel v kuchyni.

Pozdní "oběd" probíhal v naprostém tichu, jen za přítomnosti chroupání topinek. Pár formálních vět ve smyslu - je to vážně moc dobré -, proběhlo i přes to že šlo jen o obyčejné topinky. Damián s rukou podepřenou o bradu znuděně přežvykoval poslední kousek. Znuděně pozoroval pomalu tající sníh, padající na ze střechy na parapet. Adam dojedl dřív než ostatní, seděl s rukama v klíně a studoval žluté růže na ubruse, aby unikl Eliášovu spalujícímu pohledu. Eliáš se topil ve vlastních pocitech. Nevyznal se sám v sobě. Přemýšlel, jestli všechno hodit za hlavu, nebo poslat Damián domů a znova s Adamem otevřít debatu o důvěře. První možnost se ukazovala jako nejpohodlnější. Pokusil se chytit ho pod stolem za ruku. Dočkal se ale toho, čeho se bál. Odmítnutí. Eliáš po něm hodil ublížený pohled. Adam sklonil hlavu a poposunul se dál od něj, dal tak jasně najevo, že nemá o jeho přítomnost zájem.
"Fajn." Zavrčel Eliáš jeho směrem a zvedl se od stolu. Adam navrhl Damiánovi obchod. Když se na chvilku nenápadně vytratí, věnuje mu další krabičku cigaret. Damián souhlasně kývnul, odešel by tak jako tak, věděl že ti dva si potřebují promluvit a rozhovor nebyl určen cizím uším. Takhle si aspoň přilepšil, krabičku si nechá na horší časy.
Eliáš umýval špinavé nádobí od topinek a oknem pozoroval, jak Damián vyšel z domu. Slyšel jejich domluvu s Adamem. Povzdechl si, Adam uměl moc dobře manipulovat s lidmi, možná právě proto si přivydělává jako číšník. Vždycky lidem pomůže vybrat něco dobrého.
"Zlobíš se?" Adam mu ovinul ruce kolem pasu a hlavu si položil na jeho rameno.
"Mám snad důvod?" Odvětil Eliáš a ironicky se usmál, překonal touhu podívat se na něj. Věděl, že by podlehl a všechno mu odpustil.
"Podívej Eliáši, za ten pozdní příchod se omlouvám, byla to moje chyba, úplně jsem zapomněl na čas…"
Černovlasý chlapec se otočil, otřel si mokré ruce do kalhot. Lehce se naklonil a přičichl k Adamovým vlasům. Cigaretový odér ho nepříjemně zašimral v nose.
"A teď mi budeš tvrdit, že nekouříš viď?" Eliáš se vykroutil z jeho sevření. Adam zaskřípal zuby, na tohle dočista zapomněl.
"Nech-…"
"Prosím tě, hlavně se nesnaž mi zase lhát. Nejsem blbej, Adame." Rozhořčeně uklidil talíře, které o sebe nepříjemně cinkaly, jak se je urputně snažil srovnat na poličku.
"Pokud nedokážeš přestat, fajn já to překousnu. Ale nelži mi, ano?" Po tom, co se mu podařilo dostat nádobí na správné místo, přešel k Adamovi. Dvěma prsty mu zdvihl hlavu a upřeně se zadíval do jeho očí, které se opět plnily láskou a naprostou oddaností. Opět podlehl, nedokázal se na něj zlobit. "Pojď sem, ty ťuňťo." Odlehčeně se usmál. Přitáhl si rozechvělého Adama do objetí a opřel se svým čelem o jeho. Lehce pootevřené Adamovy rty křičely po políbení. Eliáš se sehnul a jemně je ochutnal. Adam se osmělil. Přitáhl si Eliáše za týl, čímž polibek prohloubil na maximum a jeho zbloudilá ručka vklouzla pod Eliášovo tričko.
"Měl by ses uklidnit, Damián může přijít každou chvílí." Poznamenal Eliáš a lehce skousnul Adamův ušní lalůček.
"Ani si nepamatuju, kdy jsem tě viděl naposled bez trička. Natož kdy mezi náma bylo něco víc." Zabrblal Adam, snažíc se zbavit Eliášova vrchního dílu oblečení.
"Máš ty někdy dost? V mrazáku je tvoje oblíbená zmrzlina. Vezmi si jí, aspoň tě zchladí." Eliáš se s pobaveným úšklebkem posadil na kuchyňskou linku. Adam povytáhl obočí a dal si ruce v bok.
"Nabízíš mi zmrzlinu za sex?" Koketně zamrkal. Přicupital k mrazáku a vytáhl z něj malou krabičku. "Karamelová!" Zavýskal nadšeně. "A pokud budeš, chtít můžeš si na ní dát tu vanilkovou polevu, kterou mi potají ujídáš. Vážně si myslíš, že když ubude půlka z celého balení, že si toho nevšimnu? Znám tě až moc dobře, můj milý…" Eliášovy koutky lehce zacukaly. Adamovy tváře roztomile zčervenaly, s tichým hučením sklonil hlavu ke zmrzlině a do pusy si nacpal několik vrchovatých lžiček. Tentokrát už se opravdu potřeboval zchladit…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 7. května 2010 v 14:04 | Reagovat

Eliáš mi s tým fajčením propína moju mamu...ona to ale nodokáže brať tak v pohode ako on...xD inak vážne krásna časť...som zvedavá čo sa stane ďalej..x)

2 kubík :-* kubík :-* | 3. června 2010 v 17:53 | Reagovat

krasny text ale nikoho to nezajima :)

3 Haiky Haiky | 14. června 2010 v 21:33 | Reagovat

Je vidět že ikdyž píšeš o ničem tak ti to jde.
(:
Kdy bude pokračování?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama