Čtyřlístek 5

20. června 2010 v 13:22 | T. |  Čtyřlístek
Tak jo. :)) Sice o trochu dýl, ale zato o stránku delší. :))
Ještě mám takový menší dotaz, sháním beta-read, přece jenom se mi občas někam nějaká ta čárka zatoulá, nebo věta nedává zrovna dvakrát smysl. Kdyby někdo o někom věděl, tak prosím do komentářů nebo icq 596-782-789  :))



Damián seděl na okně svého pokoje hodinu potom, co ho Eliáš odvezl domů. Zamyšleně koukal na zahradu, pomalu zbavující se vrstev sněhu. Přemýšlel o Adamovi, Eliášovi, o počasí, narozeninách a spoustě dalších věcí. Vylekaně se otočil za zvukem klepání na dveře. Do pokoje po chvilce vlezla Damiánova matka. Na první pohled si nebyli moc podobní, ale na druhý bylo vidět hned několik společných rysů. Menší nos, velké modré oči s dlouhými řasami a při úsměvu se oběma na tvářích dělaly malé ďolíčky. Jen matčinu tvář zdobilo o několik více drobných vrásek.
Pozdravil jí kývnutím hlavy, přimhouřil oči. Na něco se ho přišla zeptat. Hlavu otočil zpátky k oknu a očekával, až matka poví, co má na srdci. Posadila se na postel a rukou automaticky urovnala kostkované povlečení. Starý zvyk.
"V obchodě jsem potkala naší bývalou sousedku. Říkala, že minulý týden viděla Eliáše, jak se drží za ruku s nějakým klukem." Řekla mu po chvilce váhání. Damián se krátce zasmál.
"A ty tomu věříš? Ta už viděla takových věcí, co nebyly pravda." Vyvedl ji z omylu.
"Já nevím Dami, popisovala Eliáše docela věrohodně." Prstem si přejela zamyšleně po čele.
"Mami, ta ženská je blázen! Odstěhovala se, protože si myslela, že tady straší. Vážně by ses s ní měla přestat bavit. Vždyť Eliáše přece znáš." Zakončil Damián debatu, pohled z okna ho už omrzel. Obrátil hlavu k matce, která si zničeně povzdychla, nechtěla se s ním dohadovat. Když přišlo na spor, tak byl Damián neústupný a snažil za každou cenu prosadit svůj názor.
"Asi máš pravdu" vstala "Já jen… vždyť víš, že pro tebe chci to nejlepší." Pohladila ho po rameni a do vlasů mu vtiskla něžný polibek.
-
O pár dní později a pár kilometrů dál, sedělo všech pět chlapců v Eliášově bytě. Po dlouhé době se opět všichni hromadně sešli a to jen za jedním účelem. Za účelem Damiánových 16tých narozenin. Seděl v křesle, s rukama položenýma na topení a miskou hroznového vína v klíně. Zaujatě pozorovat okolní dění. Nicolas líčil jeho poslední sexuální zkušenost.
Podle všeho, ho prý ta slečna připoutala k posteli, nastříkala na něj celou šlehačku a potom co jí všechnu slízala, zmizela z bytu, aniž by ho odvázala. Takže Nick zůstal celou noc přivázaný k posteli, ulepený zbytky šlehačky a až ráno ho odpoutala nějaká stařenka. Damián se otřásl při představě, mít na sobě něco tak sladkého, navíc v takovém velkém množství.
V místnosti panovala dokonalá nálada. Všichni se dobře bavili, ale ze všeho nejvíc se těšili na večer. Půjdou do jejich oblíbeného klubu a pořádně oslaví Damiánovy narozeniny. Od rodičů už dárky dostal ráno. Od matky dostal tři trička. Krvavě rudé, pomněnkově modré a kanárkově žluté, které Damián s těžkým srdcem uschoval do skříně. Otec mu dal peníze, nikdy si nedělal starosti s vymýšlením dárků a už vůbec ne s dárky pro Damiána. Otec měl vždycky radši Ninu - byla šikovnější, chytřejší a podle něho ve všech ohledech lepší než on. Jenže za Niny bylo všechno jinak…
Damián říkal klukům, ať mu nic nedávají, dokonce přemýšlel, že by narozeniny nějak zvlášť neslavil, to ale Eliáš ihned zamítnul.
Na Adama už si všichni zvykli a k velkému překvapení si s ním nejlépe ze všech rozuměl Damián. Za tři dny se neuvěřitelně sblížili. Eliáš měl nějaké zařizování okolo Damianových narozenin a okolo školy. Patrick s Nickem si pořád ještě odpykávali trest za pozdní příchod. Proto chlapcům nezbylo nic jiného než strávit společné chvíle společně. Když byl Adam v kavárně, Damián s ním seděl na baru jak jinak než se sklenicí jahodového džusu. Zjistili, že mají víc než podobný názor na módu, takže pokaždé když do kavárny vešla vzhledově zajímavá osoba, nezapomněli to patřičně okomentovat. Taky se dozvěděl, že Adam píše levou rukou, všechno ostatní však dělá pravou, brýle nosí pouze jako módní doplněk a pochází z Finska. Damián si už dřív jeho přízvuku všiml, ale nebyl tak výrazný, aby se ho na něj musel ptát. Nic víc ale o jejich soukromí nepadlo, možná že to tak dokonce bylo lepší. Eliáš měl radost z toho, jak dobře si rozumí, zároveň ho ale tížilo to, jak Damiánovi řekne o jejich vztahu. Možná že to přijme dobře, mávne nad tím rukou a řekne, že to přece nic nemění na jejich přátelství, hlavně že je šťastný. Možná ale taky ne. Damián pro něj znamenal hrozně moc, prožili spolu ty nejhorší časy. Nedovedl si představit, že by ho ztratil kvůli lásce ke klukovi.
"Nemůžu se dočkat večera." Pronesl Damián, nadšeně si promnul ruce a do úst si vložil další zelenou bobulku. Jako odpověď se mu dostalo souhlasné zamručení ostatních.
"Co mi dáš?" Zvědavě zamrkal na Eliáše, už nejmíň měsíc přerývavě přemýšlí, co by mu mohl Eliáš věnovat.
"Nic." Odvětil krátce s kamennou tváří. Přešel k Damiánovi a z misky mu sebral pár zelených kuliček, načež si od něj vysloužil káravé plácnutí přes ruku a zamračený pohled.
"Ty jsi vážně hrozný, všechno bys mi snědl." Damián odvrátil hlavu v hrané naštvanosti a misku s vínem majetnicky přikryl dlaněmi.
Adam nečinně přihlížel jejich laškování, i přesto že ho Eliáš ujišťoval, že mezi nimi je jen velmi dobré přátelské pouto, vždy se v něm ozval hlas žárlivosti. Něco mezi nimi bylo, něco co Eliášovi a Adamovi ve vztahu chybělo a Adam si to moc dobře uvědomoval, musí zjistit co to je. Spěšně zakroutil hlavou a odvrátil od nich pohled.
Je mezi nimi přeci jenom přátelství… nebo ne?
"Hele Dami, rozhodli jsme se s Nickem, že ti dáme společný dárek, sháněli jsme ho pro tebe snad celej rok. Když ty si o nich pořád mluvil a mluvil." Protočil Patrick oči a koutky se mu roztáhly do širokého úsměvu, když viděl, jak Damián náhle zpozorněl.
"Nemuseli jste mi nic dávat, vždyť jsem vám to přece říkal." Lehce se zamračil, ale v hlavě přerývavě přemýšlel jaký dárek to je.
"Ale my chtěli." Odvětil pro změnu Nick, v ruce svíral balíček, pečlivě zabalený v modrém papíře a jeho vrch zdobila zlatá mašle, určitě ho balil Patrick, Nick byl na ruční práce skutečně nešikovný, o to líp mu ale šlo mluvení. Natáhl ruku s balíčkem k Damiánovi a posunkem hlavy ho pobídl k rozbalení.
"Samozřejmě ti přejeme všechno nejlepší, hodně lásky, žádné starosti… a tak dál vždyť to znáš." Dodal ještě rychle za oba Patrick a letmo Damiána objal.
"No a teď to rozbal."
Přerušil je Eliáš, ze zvědavosti co se v dárku ukrývá a ze starosti jestli kluci náhodou nekoupili stejný dárek jako on. Snědl poslední kuličku z Damiánovi misky hroznového vína a přešel k nim blíž, přičemž se cestou stihl nenápadně otřít rukou o Adamova záda. Aspoň minimálně se snažil Adamovy dopřávat ty dotyky, po kterých tak hojně prahnul.
"Ne. Rozbalím je všechny na jednou, až budu chtít." Rozhodl Damián odhodlaně a modrý balíček položil na poličku vedle telefonu.
"Fajn." Nick protočil oči a rozhodil rukama.
"Počkáme na vás venku. Jdeme si zatím postavit sněhuláka." Podotkl Patrick a potom co si přehodil bundu přes ramena a vystrčil Nicka ze dveří.
"Já se půjdu převléct a Eliáši, ty si zatím můžeš umýt nádobí." Vyplázl na něj Damián jazyk a zmizel za dveřmi koupelny.
"Málem bych zapomněl, mám pro něj taky dárek." Hbitě se zvednul a vydal se ke koupelně, jen aby nemusel pomáhat s nádobím. Eliáš si povzdechl, tady se pomoci nedočká…
Adam váhavě zaklepal na dveře a potom co zaslechl, že je otevřeno, vešel.
"Přišel jsem ti taky popřát." Posadil se na okraj vany a z kapsy vylovil stříbrný balíček.
"Je to jen taková drobnost, a pokud se ti nebude líbit, klidně to vyhoď."
Pokrčil rameny a vtiskl mu ho do dlaně. Damián zatahal za červenou stuhu a v mžiku se mu na dlani objevila černá tužka na oči s perleťovými stíny. Dech se mu zadrhl v krku a hlava zamotala. Opřel se prádelní koš.
"Všiml jsem si, jak na mě zíráš. Vím, že dřív si byl taky takový, Eliáš mi ukazoval vaše společné fotky. No tak Damiáne, proč to skrývat?" Mile se usmál a jemně ho pohladil po rameni.
"Mimochodem ten meruňkový lesk co svíráš v levé ruce a myslíš, že ho nevidím, mám také rád. Příjemně voní a není moc výrazný." Mrknul na něj a nechal tam Damiána bez hnutí stát…
-
Seděli tam, kde vždycky. Druhé patro, hned první stůl s výhledem na celý klub, který se začínal plnit. Nebyli tu ani hodinu a v Damiánově krvi už proudilo značné množství alkoholu. Eliáš věděl, že bude pít, hodně pít. Damián pil na svůj věk nepřiměřeně hodně, na svůj věk vydržel víc než dost. Možná za to mohlo to, že Eliáš znal všechno v tomhle klubu, proto nebyl problém, aby mu kdokoliv nalil. Ale občas to přehnal až moc. Eliáš si kolikrát vyčítal, že to nechal zajít takhle daleko, tentokrát však slíbil Damiánově matce, že na něj dá pozor, přece jenom byl jejich jediné dítě, co jim zbylo a jeho rodiče by neusnesli další ztrátu. Když ale viděl, jak do Damiána padá jedna sklenička za druhou, věděl, že mu v tom nedokáže zabránit. Dokonce mu nestihne ani pořádně se vším všudy popřát, to znamená, že mu dárek položí na stůl vedle postele.
"Neměl bys tolik pít." Pronesl Eliáš nenásilně, z jeho hlasu však byla znát starost. Damián se zamračil.
"Co tobě je do toho?" Na protest dopil obsah svojí skleničky. "A i kdyby… mám to pod kontrolou." Dodal víceméně pro sebe.
"No to vidím." Zašeptal Eliáš a pohledem vyhledával v houfu lidí Adama. Před chvilkou zmizel za záminkou koupení další pití, místo toho se šel bavit dolů na parket. S přiopilým Damiánem stejně nebyla řeč a s ostatními si zase tak moc do oka nepadl. Proto mu tedy v cestě nestálo nic, co by mu zabránilo provokovat Eliáš tancem s neznámým chlapcem. Zatracená koketa… Adam, přilepený na neznámého chlapce, až nápadně připomínající Eliáše, ho propaloval pohledem a vyzíval ho k laškovné hře.
"Musím na záchod." Vyhrkl Eliáš a prudce vstal od stolu, na tohle se dál koukat nebude. Damián jen pokýval hlavou, zatímco zkoumal strukturu dřevěného stolu a náramně se smál rýze, která vypadala jako malá rybička. Patrick už delší dobu sledoval jejich vzájemné laškování, takže si nějak odvodil, co se bude dít, zato Nick si toho vůbec nevšiml. Jeho veškerý zájem upoutala roztomilá brunetka s rudým tričkem a výstřihem až na záda. Eliáš seběhl pár schodů vedoucích na parket. S menšími obtížemi se procpal až k bodu jeho zájmu. Chytil ho za zápěstí a prudce ho odtrhl od kluka co se kolem něj tak nepříjemně motal.
"Jestli tě ještě uvidím, jak na něj šaháš tak si mě nepřej, rozumíš?" Pohrozil výhružně a popostrčil Adam skrz dav až k pánským záchodům.
K jejich velkému štěstí v místnosti nikdo nebyl, proto jen co se za nimi zavřeli dveře, přirazil Adama tvrdě ke zdi.
"Jsi strašný, abys věděl." Zašeptal mu Eliáš do ucha. Sklonil hlavu a dráždivě začal okusovat jeho kůži na krku.
"Musel jsem přece nějak zareagovat, když sis mě celý den nevšímal." Na chvíli se odmlčel a oddaně se poddal Eliášovým dotykům.
"Žárlil jsi viď?" Začal opět konverzaci. Odpovědí mu bylo souhlasné zamručení. Když se Adam nadechoval k další otázce, přitiskl mu Eliáš prst na rty.
"Mlč už kruci!" Prsty nahradila ústa, jejich rty do sebe zapadaly jako ta nejlehčí mozaika a hladově se o sebe třely.
-
"Kde ten Eliáš je?" Ozval se po chvilce Damián.
"Šel ještě pro pití, za chvilku se určitě vrátí." Zalhal Patrick v domnění, že tak donutí sedět Damiána v klidu. Zběsile bloudil očima po parketu ve snaze najít ty dva, marně.
"Fajn, půjdu zatím na záchod." Pokrčil rameny a opatrně vstal.
"NE!" Vyhrkl rychle Patrick a chytil ho za ruku. Damián tázavě pozvedl obočí.
"Eh, teda… Před chvilkou říkali, že je mimo provoz." Opáčil první věc, která ho napadla a v duchu se proklínal za to, že neumí vymyslet nic chytřejšího.
"No jasně, hlavně že jsem nic neslyšel, a kdyby něco vždycky se můžu vrátit ne?" Ušklíbl se a začal směřovat k záchodům. Patrick vysílal zoufalé pohledy k Nickovi - nesmí dovolit, aby se to Damián dozvěděl rozhodně ne v tuhle chvíli. Než ale Nicolase zkontaktoval, byl Damián pryč z jejich dohledu. Patrick zoufale zaklel.
"Eliáš nás zabije, jestli se to provalí." Zničeně si ruku projel vlasy.
"To mi povídej. A co teprve Dami, vždyť víš, jaký dokáže být, tohle je vážně za trest. Jako by to Eliáš nemohl říct dřív, copak neví, co chce?" Přisadil si Nick svoje a dopil skleničku červeného vína.
Mezitím už ale Damián otevíral dveře do té proklaté místnosti. Do očí ho udeřila nepříjemná zář blikající žárovky. Po chvilce si přivykl a jeho zájem upoutalo něco jiného. Pohled stočil do rohu místnosti, odkud vycházelo milostné vzdychání. Změť dvou chlapeckých těl, hnědých a černých vlasů a tolik známá barva očí. Damiánovy zornice se rozšířily zděšením, když zjistil o koho se jedná. Na prázdno otevřel pusu a zalapal po dechu, všechen alkohol jakoby náhle vyprchal a srdce vynechalo pár úderů. V nesprávný čas, na nesprávném místě…
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 26. června 2010 v 20:54 | Reagovat

Pomaly na tejto story začínam byť závislá...x)
Potrebujem vedieť čo sa stane ďalej!!...začína sa to vyvíjať vážne debore len sa bojím Damiánovej reakcie...však to dopadne dobre??...x) prosím!!...a rýchlo pokračovanie...x)

2 hrášek hrášek | 29. června 2010 v 21:07 | Reagovat

je to moc pěkný už se těšim na další díl

3 Haiky Haiky | Web | 1. července 2010 v 16:07 | Reagovat

Úžasně se to vyvíjí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama