Čtyřlístek 7

18. července 2010 v 17:58 | T. |  Čtyřlístek
Děkuju toXine za betu a taky děkuju za komentáře. :)) Enjoy it. 


"Elíí, ještě něco. Zapomněl jsem si doma odlakovač, že se mi pro nějaký stavíš, viď?" Uculil se Adam a prohlédl si oloupaný lak na jeho nehtech. Povzdechl si, lakoval si je přece teprve včera ráno. Eliáš protočil oči.
"Co bych pro tebe neudělal." Odvětil Eliáš a upřímně se zasmál.
"A nezapomeň, že v šest je ta večeře s Matyášem."
Adam výhružně vztyčil prst a dal tím tak najevo, že když přijde byť jen o minutu déle, utrhne mu hlavu.
"Já vím, já vím. Říkáš mi to už nejmíň po desáté." Otráveně zakroutil hlavou, když přemýšlel nad výběrem šály. Oproti minulému roku byla zima o dost mírnější, sníh je potěšil jen párkrát a když už, tak do pár dní roztál.
"Tu zelenou od Damiána, nechápu, proč jí nenosíš. Jde ti k očím." Zkusil to Adam zlehka, Damián nebyl častým tématem jejich rozhovoru. Vlastně kromě dnešního dopoledne se o něm nezmínili. Nikdo. Ve vzduchu zůstalo tolik nevyřčených otázek.
"Nemůžu, Adame, nemám sílu si ji vzít." Eliášovi se v očích zableskl smutek, prsty přejel po hráškově zelené látce, měl ji na sobě jen dvakrát. Přesně zapadala do Eliášova stylu, tak dobře ho Damián znal.
"Měl by ses z toho konečně vzpamatovat, Damián přece není mrtvý!" Adam se zamračil nad jeho reakcí. Dostal chuť všechno si vyjasnit, právě tady, právě teď.
"Ne? A co když
je? Co když se mu něco stalo a já o tom nevím? Co když… co…" Eliášovi se zlomil hlas, rukama se opřel o botník a zhluboka se nadechl. Adamovi došlo, že udělal chybu. Neměl o něm začínat, aspoň ne teď, ale když jemu se na to zdála tak vhodná chvíle! Přerývavě přemýšlel, co dál.
"Promiň, já jen, že jsme o tom vůbec nemluvili. Všichni dělají jako by se nic nestalo, ale když se pořádně podíváš, uvidíš, že je to trápí stejně tak moc, jako tebe. V jejich očích je tolik stesku." Soucitně přejel dlaní po Eliášových zádech. "Určitě je v pořádku." Zamumlal mu Adam klidným hlasem do vlasů. Eliáš si stáhl Adama do objetí, ochranitelsky mu položil ruce kolem ramen, hlavu však poraženě schoval do jeho krku. Ticho v místnosti prolomilo jen jejich trhané dýchání a tikot hodin. Čas je tížil, Eliáš musel dojít nakoupit a Adam uklidit zbytek bytu.
"Nechce se mi vůbec nic dělat, klidně bych takhle zůstal celý den." Zazíval Adam, a ač nerad, vymanil se z Eliášova objetí. Právě ve chvílích jako je tahle si uvědomoval, jak moc pro něj znamená. Eliáš sundal z věšáku tmavě hnědý kabát a po chvilce přemýšlení se natáhl i pro zelenou šálu. Nemohlo mu ujít, jak se Adamovy koutky roztáhly do širokého úsměvu. Uvázal si šálu kolem krku a oblékl si kabát s velkými lesklými knoflíky.
"Uvidíme se v šest." Rošťácky se usmál a věnoval mu dlouhý polibek. "Miluju tě." Zašeptal a zmizel za dveřmi.
"Já tebe taky." Odvětil Adam, i když věděl, že to Eliáš nemohl slyšet. Sebral pár opadaných lístků sušené růže a vydal se hledat krabičku cigaret.
-
Eliášovi zbyla ještě hodina do jejich srazu v restauraci, proto se rozhodl, že si zajde na něco sladkého do místní cukrárny. Problém byl v tom, že se cukrárna nacházela naproti hřišti, na kterém se seznámili s Damiánem. Eliáš nevědomky pokrčil rameny, když vzpomínky tak se vším všudy. Vydal se tedy směr cukrárna, před sebou kopal menší kamínek a přemýšlel, jestli na něco nezapomněl. Zastavil se až u menšího domu s růžovou omítkou, velkým oknem jako výlohou a neonovým nápisem Sladká cukrárna, jen čárky nad písmenkem a už nesvítily, jak byl nápis starý. Kvalitě na sladkém to ale rozhodně neubíralo. Rukama se opřel o výlohu a očima si jí prohlédl. Stejná jako vždy a přitom tak jiná. Na dřeveném stolečku byly čerstvě upečené dorty všeho druhu, bohatě zdobené mandlemi, vlašskými ořechy a kokosem. Vzpomínal, jak sem všichni chodili a rozplývali se nad tou dobrotou, jen Damián vždycky prskal, proč mají všichni závislost zrovna na sladkém. Zrovna když se Eliáš odlepil s nostalgickým úsměvem od výlohy, ucítil tupou ránu do boku a zaznamenal, jak někdo s tvrdým žuchnutím dopadl na zem přímo pod jeho nohy.
"Čum kam a NA CO šlapeš." Ozvalo se ze zdola naštvané zabručení, chlapec se skláněl nad černými, teď už roztrženými kalhoty a potichu nadával. Eliáš vyděšeně zamrkal. Ten hlas!
"Promiň, můžu ti nějak pomoci?" Tázal se a natáhl ruku, aby mu pomohl vstát. Chlapec zdvihl hlavu. Stačil jediný pohled.
"A do háje." Vyjekl, posbíral svoje věci a jakmile stál aspoň trochu pevně na nohách, rozběhl se pryč. Prokletý den.
"Damiáne, počkej." Eliáš se rozběhl za ním, běh mu vždycky šel, proto nebylo divu, že ho hned v první uličce chytil za zápěstí a prudce ho otočil k sobě. Damián zoufale zaklel. Nebylo úniku. Eliášova mysl se plnila milióny otázek. Kde celou dobu byl? Proč mu nedal šanci omluvit se a všechno vysvětlit? Proč to všechno? A proč před ním teď utíká? Proč, proč, proč? Eliášův stisk značně povolil, za to jeho pohled zintenzivnil. Zarazil se nad modře nalakovanými nehty, rudě podbarvenými vlasy a kroužkem ve rtu. Odolal nutkání dotknout se ho. Vážně se mu nezdá? Přece jenom se rok neviděli a on je tolik jiný.
"Nosíš tu šálu ode mě." Zašeptal Damián a nepatrně se usmál, znamenalo to, že na něj nezapomněl.
"Jde ti k očím." Dodal a odlepil pohled od země, místo toho se vpil do Eliášových zelených studniček, aby se ujistil, že za dobu co se neviděli, náhodou nezměnily barvu. Stále tak jedovatě zelené, jako před rokem.
"Adam říkal to samé." Vzpomněl si na dnešní odpoledne Eliáš, hned ale zalitoval, že se o Adamovi zmínil už takhle brzo.
"Adam." Zopakoval Damián jeho jméno, jakoby se ujišťoval, že správně slyšel. Na chvíli se zamyslel.
"Takže jste stále spolu?" Vyřkl nakonec. Eliáš chvilku zaváhal, jestli by nebylo lepší jejich vztah zapřít. Jednou už to tak udělal, ale dobře to rozhodně nedopadlo, proto kladně kývnul. Damián se nevěřícně ušklíbl a navštívil ho i pocit zklamání, ale co by taky mohl čekat. Odešel on, ne Adam.
Pevněji stiskl desky, které nesl v podpaží, kdyby všechno nebylo tak zatraceně těžké.
"Tolik jsi se změnil." Žasl Eliáš, tentokrát nad Damiánovýma očima, které zdobila pečlivá černá linka a kouřové stíny, neušly mu ale ani desky na kresby.
"Zase maluješ… ublížil ti snad někdo?" Eliáš se zamračil a někde hluboko uvnitř něj se probudil plamínek zlosti.
"Ty." Damián ucítil, že ťal do živého. Jeho slova potvrdilo to, jak s sebou Eliáš trhl, tak moc ho to slovo ranilo. Věděl to, ale slyšet to nahlas a navíc od Damiána tak bolelo.
"Damiáne, poslouchej mě! Mrzí mě to, strašně moc mě to mrzí, ale já udělám všechno pro to, aby to bylo jako dřív. Nenechám tě po druhé zmizet mi ze světa, rozumíš?" Zasyčel Eliáš a řasy se mu chvěly vypětím.
"Jenže ty to nechápeš, nikdy už to nebude stejný i kdybych chtěl." Vyjel na něj Damián a Eliáš mu věnoval nechápavý pohled. Tázavě nadzdvihl levé obočí.
"Když rodiče zjistili, že jsi… na kluky, rozhodli se, že tady mě nenechají, moc dobře věděli, že bych za tebou chodil dál, dokonce prý měli strach, abys mne nenakazil homosexualitu. Jako by to snad byla nějaká nemoc." Damián protočil oči a posadil se na studený obrubník, počkal, až si Eliáš přisedne za ním a pokračoval.
"Nechápu, co to do nich vjelo, prostě jsme se po třech týdnech odstěhovali. Nechal jsem tady všechno co jsem měl rád a jim to bylo úplně jedno. Jen na narozeniny jsem je přemluvil, aby mě sem vzali." Odmlčel se a schoval si hlavu do dlaní.
"Ale v čem je problém? Můžu za tebou tajně jezdit, auto mám a peníze taky." Eliáš se usmál, napadlo ho, jestli by jej třeba neměl obejmout, na konec si to rozmyslel, na doteky bylo přeci jen příliš brzo. Damián nešťastně zakňučel.
"Odstěhovali jsme se do Francie, Eliáši."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 RaduSh RaduSh | Web | 19. července 2010 v 22:15 | Reagovat

chudák Damián..teraz mi je ho ľúto hádam ešte viac ako minule..aj pre Eliáša to musí byť hrozné..vedieť že mu tak ublížil..x// som zvedavá ako sa to vyvinie...dúfma že len dobre..x)

2 Haiky Haiky | Web | 21. července 2010 v 7:20 | Reagovat

No páni!Krásně se to vyvíjí.To se mi líbí u tvých povídek-nikdy se člověk nenudí nedostatkem zvratů a kliček :D Jenom doufám,že nenecháš Damiána zase jít!Ať ho Eliáš osvobodí,prosím! :D

3 Haiky Haiky | Web | 21. července 2010 v 7:21 | Reagovat

Jo a k té anketě- Delší kapitoly ve kratší době :)

4 Kisss Kisss | Web | 25. července 2010 v 21:50 | Reagovat

Tak se mi zdá, že si někdo potrpí na kratší kapitoly, než na delší :P :P
Upřímně - nemám ráda, když si někdo myslí - natož když to vysloví nahlas - že je homosexualita nemoc. Zabít málo :)

5 hrášek hrášek | 26. července 2010 v 21:57 | Reagovat

jedna z nejlepších kapitol :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama