I'm fucking sorry! - Mirror 1

3. února 2011 v 21:26 | Trish


tak jo.. omlouvám se o:) trošku změna plánu :) Začala jsem psát autobiografický příběh. Abych to upřesnila... Sepsala jsem poslední svůj půlrok formou slashe. Všechno co se tady objeví napsané, se skutečně stalo. Jen jména jsou upravená a samozřejmě já vystupuji jako kluk (Matyáš). První kapitola bude trošku nudnější, tak nějak než se dostanu do jejich (nyní už mojí) party. :) So.. Enjoy it ;) 

28. června 2009
Stál jsem u šaten a čekal na mojí kamarádku Wendy. Pohledem jsem zkoumal hnědo-oranžovou kostkovanou podlahu, která se táhla celou chodbou až k schodišti druhého stupně. V celé místnosti byl klid, zdálo se, že jsme opět končili dřív než ostatní třídy. "Už jsem ti říkala, že jsme byli u Jane na vodnici?" Přiběhla a zvuk jejích jen tak tak u sebe držících pantoflích, nepříjemně prorazil do ticha. Do rukou mi vrazila třídnici a snažila se najít klíče. "Ne?" Odvětil jsem otráveně a opřel se o prkna šaten. Fakta o tom, že jsem tam byl pozvaný taky jsem radši zamlčel.
"Byl tam i Viktor." Prohodila mezitím, co se snažila odemknout šatnu. Zasmál jsem se.
"Jsem rád, že jsem tam nebyl. Nesnáším ho." Zazvonilo a po chodbě se rozlehl šum posledních končících tříd. Rychle jsem vpadnul do šatny a nazul si tenisky. Poohlédl jsem se kolem a zaměřil se na začínající řadu dětí, čekajíc na oběd. I s Viktorem.

"Mě je celkem volnej." Pokrčila Wendy rameny a posadila se na lavičku. Vážně jsem ho neměl rád. Tahal se s Danem od nás ze třídy. Kouřili, pili a bůh ví co ještě. Nikdy jsem nechápal, co na tom vidí. Rychle jsem se rozloučil s Wendy a zmizel za prosklenými dveřmi. Školu jsem měl několik metrů od domu, takže cesta mi netrvala dlouho.

-
Tašku jsem hodil do kouta a už utíkal zapnout počítač, abych zjistil, co mi za ten den uteklo. Zapnul jsem facebook, projel všechny hudební servery a najel stránky s homosexuálními povídkami. Ne, rozhodně to nebylo porno, prostě obyčejné příběhy. Dokázal jsem u nich sedět celé hodiny a na matčiny otázky co to čtu, jsem zásadně odpovídal dobrodružné historky. Venku byla jasně modrá obloha, slunce zářilo jako o život a teplota sahala k třiceti stupňům. Jít ven? Proč, když můžu sedět u počítače. Ostatně jako každý den, ven jsem chodil jednou za čas, a když už tak jedině s Wendy, neměl jsem to zapotřebí. Vystačil jsem si s počítačem a s mými internetovými kamarády, kteří na tom byli podobně. Jenže pak se všechno změnilo…

1 Nová žádost o přátelství.
S jedním nadzdviženým obočím jsem tupě zíral na jméno před sebou. Viktor Piaf. Zakroutil jsem hlavou, ale žádost i přesto přijal, ostatně jako kteroukoliv jinou. K mému překvapení mi obratem přišla zpráva.

Viktor:
Ty posloucháš My Chemical Romance?"Ušklíbl jsem se. Celejch devět let mě naprosto ignoruje a teď se ozve? Bezva. To nebude jen tak, na jeho řeči nemám zrovna dvakrát náladu.

Matyáš:
Jsou moje neoblíbenější skupina. ;) Tak trochu jsem na nich vyrostl. I přes to jsem se snažil působit mile.

Viktor:
Páni, to bych do tebe neřekl. Nechceš zajít ven? Zdá se, že máme celkem podobnej vkus, tak můžeme pokecat. Vzpomněl jsem si, jak jsem ho před měsícem potkal u kina. S Chrisem a nepřekvapivě i Danem. Neodpustil si nejednu narážku na to jakej je rock strašná sračka. On a celá jeho parta ujížděli na dnb, technu a dalších věcech absolutně bez pointy.

Projel jsem jeho poslední odkazy. Pohledem jsem sjížděl názvy mých nejoblíbenějších skupin na jeho zdi. V našem městě se našel málokdo s podobným vkusem, proto jsem povolil.

Matyáš:
Fajn proč ne. Sejdeme se za půl hodiny u školky, okej? Navrhnul jsem místo, které máme oba stejně daleko. Bylo mi celkem fuk, že se všechno seběhlo tak naráz. Najednou jsem prostě dostal chuť vypadnout ven ať už s kýmkoliv.

Viktor:

Bezva to se mi hodí. Tak zatím :P

-
Neuvěřitelný. Přišel jsem o deset minut dýl. Viktor seděl v trávě a hrál si s mobilem.

"Uhm promiň… nějak jsem nestíhal." Omluvně jsem se usmál a kapku zrudl. Odtrhl oči od telefonu a zadíval se na mě. "Skoro jsem myslel, že nepřijdeš." Naklonil hlavu na stranu a vstal.

"Promiň, příště už se to nestane." Vyhrkl jsem, aniž bych přemýšlel jestli vůbec nějaké příště bude. Lehce se zasmál.
"No… takže kam teď?" Zeptal se o rozhlédl se kolem sebe.

"Park by byl fajn…."

-

Domů jsem se vrátil kolem 7. Povídali jsme si celé odpoledne. O škole, hudbě, rodině, prakticky jsme mluvili o všem, o čem se dalo. A večer napsal znova.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kisss kisss | Web | 9. února 2011 v 1:09 | Reagovat

Těší mě, že konečně něco! :) MCR? Neříkej, taky na nich žiju :D (A) Nevím, osobně bych možná neměla odvahu sepsat svůj život, už kvůli tomu, že kdyby byl špatný, tak si nemyslím, že by mi to nějak extra pomohlo. Ale některým to pomohlo .... No melu sračky. Jsem zvědavá, jak se dál odvíjel tvůj život :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama